Výběr z aktivit 2. odd. šd Sovičky 2.A a 2.B a kontaktní hry…

 

Kontaktní hry podporují odstranění nejistot, zábran a obav v chování. Děti se mohou naučit intenzivně se jeden na druhého naladit, brát na druhé ohledy, přezkoumat ve vzájemných kontaktech výhrady ke spolužákům, vnímat ostatní a akceptovat je jako rovnocenné partnery.
Na začátek se nabízejí hry, ve kterých se mohou jednotlivci ve skupině „ztratit“, teprve později (až se skupina lépe zná) by se mělo přejít na hry ve dvojicích a malých skupinkách. Při tom je nutno dát pozor, aby navázání kontaktu v žádném případě nebylo vynucené, nýbrž musí vycházet z osobního a svobodného rozhodnutí hráčů.
Děti s obavami z doteků musí mít možnost se dotekům vyhnout!

Dotýkaná

Popis hry: Hráči se pohybují po místnosti a vedoucí hry jim zadává pokyny, např.: „Všechny děti se dotknou dřeva.“ Pak děti vyrazí a co nejrychleji se snaží dotknout něčeho ze dřeva.
Příklady:
„Všechny děti se dotknou skla.“
„Všechny děti se dotknou podlahy.“
„Všechny děti se dotknou kůže.“
„Všechny děti se dotknou Martina.“
„Všechny děti se dotknou blond vlasů.“
„Všechny děti se dotknou Tomášova nosu.“
„Dotkněte se jednoho dítěte na hlavě.“

Hledám – najdu?

Materiál: Různé předměty, které je vhodné vložit do obálek, aby nebylo hned vidět, kdo jaký předmět má.
Popis hry: Každý si vytáhne (nebo dostane) obálku s předmětem a hledá spoluhráče s jiným vhodným předmětem do dvojice. Např. tužka a papír, zápalka a svíčka, nůž a vidlička, jehla a nit, látací příze a děravá ponožka. Když se hráči najdou, mohou si ke svým předmětům připravit malou pantomimu a předvést ji skupině. Možné je taky bavit se na dané téma nebo se intenzivněji seznamovat.
Varianta: Je možné použít i přísloví. Každý si vytáhne část přísloví a musí najít hráče, který k němu má druhou část. Oba by přísloví mohli skupině pantomimicky předvést.

Atomy

Popis hry: Všichni hráči zmateně pobíhají sem a tam. Vedoucí hry zvolá nějaké číslo, např. „3 atomy“. Hráči se musí po třech chytit za ruce a utvořit skupinku. Kdo zbude, je vyřazen. Hra končí, jakmile zbudou jen dva hráči.
Varianta: Dotek částmi těla. Pokyn vedoucího hry zní např.: „7 – nohama“. Nyní se musí spojit sedm hráčů a dotknout se nohama.
Poznámka: Pro orientaci může hrát hudba. Když hudba utichne, následuje pokyn vedoucího hry.

Automyčka

Popis hry: Děti klečí ve dvou řadách proti sobě, tvoří automyčku. Jedno dítě je auto, které jede (pomalu jde) do myčky. Při tom je namydleno pomocí mycích hub, drhnuto kartáči, sprchováno, utíráno do sucha, leštěno… Děti, které tvoří myčku, při tom provádějí odpovídající pohyby.

Popcorn

Popis hry: Podlaha místnosti představuje horký sporák. Vedoucí hry ho stále víc rozpaluje. Hráči představují popcorn a začínají všude divoce „nadskakovat“. Když je poskakování moc, nalije vedoucí hry na popcorn imaginární sirup. Kdo se nyní navzájem dotkne, přilepí se. Hra končí jednou obrovskou popcornovou koulí.
Varianta: Hráči se pohybují na hudbu po místnosti. Když hudba utichne, vytvoří děti dvojice, a když hudba opět začne hrát, pohybují se dál ve „slepených“ dvojicích. Při každém zastavení hudby se popcorn zvětšuje, až je celá skupina slepená dohromady.

Hledání párů

Popis hry: Děti sedí kolem velkého stolu. Na stole jsou kartičky položené obrázky dolů – pro každé dítě jedna. Když si děti jeden obrázek vyberou, musí najít spolužáka, který má vhodný protějšek (např. bota a ponožka, strom a list, branka a míč). Sounáležitost by se měla vysvětlit; i zdánlivě nelogická vysvětlení jsou povolena.

Mravenci

Popis hry: Základní myšlenka tkví v mravencích, kteří vždy, když se potkají, navážou kontakt tykadly. Hráči běhají v rámci vymezeného území křížem krážem a při každém setkání se zdraví dotekem. Jako pozdrav se může použít: plácnutí dlaní, klepnutí na rameno nebo záda, dotek nohama atd.
Varianta: Pozdravení bez tělesného kontaktu, např. pukrle nebo úklona.

Vypínač

Popis hry: Zatímco jedna polovina skupiny jde na chvíli za dveře, druhá polovina se domluví, kde se bude nacházet vypínač: přesně určené místo na těle, např. koleno, levý ušní lalůček, pravý palec. Pak začnou všichni v místnosti vydávat trvalý zvuk, např. húúúúú. Skupina, která byla za dveřmi, vejde dovnitř a jejich úkolem je „sirény“ vypnout. Zkouší mačkat na různé části těla „sirén“, dokud nenajdou vypínač. Každý hráč, u kterého zmáčknou daný „knoflík“, ztichne. Cílem hry může být, že hráč, který najde vypínač jako poslední, musí splnit nějaký legrační úkol. Také se může stopovat čas, který je zapotřebí, než se „sirény“ podaří vypnout. V dalším kole se druhá skupina pokouší čas překonat.
Varianta: Na lístky se napíšou různé možnosti vypínačů. Každý hráč první skupiny si vytáhne lísteček a tím je dán jeho vypínač. Úkolem hráčů z druhé skupiny je nyní co nejrychleji vypnout „sirény“ (každý jednu!). Komu se to jako prvnímu podaří, dostane řád, nebo se vyhlásí umístění podle pořadí. Pak se skupiny vymění.
Hra se dá hrát jen s jednou částí skupiny, ostatní se dívají. Jeden je siréna, několik hráčů jde ven. Ti se postupně jeden po druhém vracejí a každému se stopuje čas, který potřebuje k nalezení vypínače.

Slepá bába

Materiál: páska na oči
Popis hry: Hráči se rozmístí po vymezené ploše. Jednomu se zavážou oči. Musí se pokusit chytit jednoho ze spoluhráčů. Když se mu to podaří, snaží se po hmatu (obličej, vlasy, tělo) identifikovat chyceného. Když ví, kdo to je, stává se poznané dítě „slepou bábou“. Jinak musí znovu chytat a hádat původní „slepá bába“.

Bobeš

Popis hry: Všechny děti chodí se zavřenýma očima a nataženými pažemi po místnosti. Když se dvě děti potkají, ptá se první: „Bobeš?“, a druhé se ptá zpátky: „Bobeš?“. Takhle se ptají všichni kromě jednoho, který je opravdu Bobeš. (Na začátku hry se rozhodne, kdo to bude.) Když takto někdo osloví Bobše, ten mu nesmí odpovědět, protože Bobeš je němý. Když dítě zjistí, že narazilo na Bobše, musí rychle zareagovat a pokusit se chytit ho za ruku. Když se mu to podaří, hra končí. Když se mu to nepodaří, protože Bobeš rychle uteče, hledá se dál.

Zlý kouzelník

Popis hry: Jeden hráč je zlý kouzelník a pokouší se ostatní proměnit v kameny. Každý, koho se dotkne, musí ihned „zkamenět“ v pozici, v jaké je. Zakletého hráče může ale vysvobodit hráč se stejnou barvou vlasů. Ten k zakletému musí přijít, pohladit ho po hlavě a říct: „Jsi opět volný!“ Kouzelník má dvě minuty na to, aby zaklel co nejvíce hráčů. Komu se podařilo za danou dobu proměnit co nejvíce hráčů v kameny, ten je nejlepším kouzelníkem.
Poznámka: Kdyby se ve hře stalo, že někteří hráči jsou kvůli barvě svých vlasů v nevýhodě (např. rezaví), doporučuje se stanovit jinou osvobozující vlastnost.

Mačkání palce

Popis hry: Skupina sedí se zavřenýma očima a zvednutým palcem v kruhu nebo na svých místech. Vedoucí hry dotekem vybere tři hráče, kteří potichu vstanou a chodí po místnosti. Každý z nich si vybere jednoho ze spoluhráčů, zmáčkne mu palec a opět se vrátí na své místo. Na pokyn vedoucího hry mohou všichni zase otevřít oči. Hráči, kterým někdo zmáčkl palec, musí hádat, kdo jim ho zmáčkl. Kdo uhodne, může mačkat palec v dalším kole.

Ruce

Popis hry: Hráči utvoří dvojice a sednou si naproti sobě. Zavřou oči a pokoušejí se bavit jen pomocí rukou.
Poznámka: Tato hra slouží k rozvoji taktilní schopnosti a schopnosti nonverbální komunikace.

Tiché putování

Popis hry: Hráči sedí se zavřenýma očima na svých místech. Jeden určený hráč vyrazí do prostoru a poklepe na rameno jinému hráči. Dotyčný se zvedne a uvolní mu své místo. Stojící hráč poklepe na rameno někomu jinému, který zase jemu uvolní jeho místo. Po určité době všichni hráči otevřou oči a s údivem zjistí, že každý sedí někde úplně jinde.

Má ruka zdraví tvé koleno

Popis hry: Všichni sedí v kruhu. Jeden hráč vstane, přistoupí k jinému hráči, osloví ho a řekne: „Má ruka zdraví tvé koleno.“ A současně řečené provede. Oslovený vstane (první hráč si sedne na jeho místo), jde k někomu jinému a s odpovídajícím pohybem řekne: „Mé koleno zdraví tvůj loket.“ Další pozdrav by mohl znít: „Můj loket zdraví tvé rameno“ atd. Při této hře platí následující pravidlo: Žádná část těla se nesmí uvést dvakrát. Kdo už hrál, zkříží paže na hrudi.

Zmrzlé ruce

Materiál: tělový balzám
Popis hry: Hráči utvoří dvojice a přeměřením určí, kdo z dvojice je menší. Vedoucí hry vypráví, že ten menší byl jednoho mrazivého zimního večera venku a má studené, skoro zmrzlé ruce. Lék (tělový balzám) působí jen tehdy, když je do nich pečlivě vtírán. Tento lék dostanou do rukou ti větší, kteří okamžitě začnou s léčbou. Nesmí se mluvit. Přibližně po dvou minutách se role vymění. Nyní masírují ti menší zmrzlé ruce svých vyšších partnerů.

Rozhovor chodidel

Popis hry: Dva partneři sedí naproti sobě, předtím si vyzuli boty. Během hry se nesmí mluvit. Na začátku hry má každý chodidla v základní poloze – těsně u svého těla. Postupně se chodidla k sobě přibližují, seznamují se, hladí a zahřívají se, loučí se atd. Vedoucí hry vždy říká, co hráči se svými chodidly mají dělat. Mezi jednotlivými příkazy se chodidla vždy vrací do základní polohy.
Příklady: Chodidla jsou hašteřivá, jdou k sobě a hádají se. Pravé plosky nohou se pevně přitisknou k sobě, jako by chtěly rozlousknout ořech. Chodidla jsou ledová a navzájem se zahřívají atd.

Kouzelné lepidlo

Popis hry: Hráči utvoří dvojice. Představují si, že mají kouzelné lepidlo, které opravdu dobře drží. Vedoucí hry říká, které části těla se mají slepit dohromady, např.: „Dejte kapku lepidla na své ucho.“ Nyní si páry k sobě přitisknou uši a chvilku chodí po místnosti s uchem na uchu. Pak se zastaví a pomocí rukou si uši od sebe „odlepí“. Jako další kápnou lepidlo na své koleno, svůj pupík nebo svou ruku atd. Starší děti k sobě mohou slepit dvě nebo více částí těla a pokusit se pak společně pohybovat, což mnohdy není vůbec jednoduché.

Řetězová reakce

Popis hry: Členové skupiny se libovolně rozmístí po místnosti. Jeden člen skupiny začne: zavolá k sobě někoho jiného, kdo se mu nějakým způsobem podobá, např. také nosí brýle, má na sobě modrou košili apod. Druhý člen skupiny se chytí prvního a přivolá k sobě někoho dalšího, kdo s ním má něco společného atd. – až se nakonec všichni drží za ruce. Hra se může libovolně často opakovat. Při tom se budou tvořit stále nové řady, z kterých bude patrné, že všichni ve skupině k sobě různými způsoby patří a že rozdíly mezi nimi jsou ve skutečnosti jen relativní. Uvědomili si už jednotlivci, kolik společného mají s ostatními?

Roboti

Popis hry: Dva „roboti“ se k sobě postaví zády a na povel vyrazí (trhavými pohyby) každý opačným směrem než ten druhý. Úkolem dvou „operátorů“ je pomocí lehkých pohybů (poklepání na pravé rameno – otočit doprava; na levé rameno – otočit doleva) oba roboty k sobě zase dovést. Další možnosti řízení jsou: zatahat za pravé ucho – roboti vydávají zvuky; zatahat za levé ucho – roboti ztichnou; dotek na zádech – jdou dopředu; dotek hrudníku nebo hlavy – jdou dozadu; dotek na boku – jdou do strany; zatahání za ruku je nouzová brzda atd. Roboti sami pochodují jen dopředu, když narazí na překážku, šlapou na místě tak dlouho, než jim „operátoři“ udají jiný směr. Hra končí, když se oba roboti mohou obejmout.
Varianta: Stejnou hru můžou hrát i dva (1 robot a 1 operátor). Při tom „operátor“ odpovídá za to, aby „robot“ do ničeho nenarazil.

Mumie

Materiál: do dvojice jedna role toaletního papíru
Popis hry: Děti si stoupnou do dvojic a na povel „Start!“ začne jedno dítě druhé omotávat toaletním papírem od hlavy k patě. „Mumii“ smí být vidět jen oči, pusa a nos, jinak musí být vše omotané. Kdo jako první svou „mumii“ zabalí, vyhrává.
Poznámka: Hra, při níž je potřeba rychlost a obratnost, dokáže pobavit i větší děti. Stáním v klidu se dá partnerovi jeho práce usnadnit.

Na sochaře

Popis hry: Polovina hráčů se stane „modelovací hmotou“, ostatní jsou „sochaři“. Nyní „sochaři“ z „hmoty“ modelují různé sochy. Musí při tom dávat pozor, aby svůj „model“ nezranili.
Varianta: „Modelovací hmota“ má při tvarování zavřené oči a pokouší se uhodnout, co znázorňuje.

Tužka mezi prsty

Popis hry: Skupina se rozdělí do dvojic. Každá dvojice dostane jednu tužku. Tužku dvojice drží mezi svými pravými – nebo levými – ukazováčky. Přitom se všechny páry pohybují nejprve volně po místnosti. Nesmí spolu mluvit a samozřejmě nesmí nechat tužky spadnout na zem. Po určité době začne vedoucí hry dávat pokyny pro pohyb: jít dopředu, zvednout paže, běžet, jít do dřepu atd.
Jak dlouho potrvá, než první tužka spadne? Jak dlouho vydrží skupina jako celek pohybovat se s tužkami bez pádu? Cvičení lze provádět i s nafukovacími balónky, které dvojice drží hlavami – čelo na čelo.
Jak těžké bylo cvičení? Jak se páry mezi sebou dorozumívaly? Kdo převzal vedení, kdo se nechal vést? Jak se páry dorozumívaly s ostatními?

Hravá zvířátka

Popis hry: Děti sedí ve dvojicích na zemi tak, že jedno dítě má před sebou záda toho druhého. Děti si představují, že záda toho před nimi jsou zeleným kopcem, na kterém si hrají zvířata, která znázorňují ruce zadního hráče. Vedoucí hry vypráví příběh a dává následující pokyny:
Byla jednou jedna malá myška, která byla zvědavá, co by tak všechno na kopci mohla dělat. Vezměte jednu ruku a nechejte ji jako myšku běhat po kopci nahoru a dolů… A přilezl i hlemýžď, který po kopci pomalu klouzal nahoru a dolů. Vezměte druhou ruku a nechejte ji pohybovat se jako hlemýžď… A přišel i klokan, který několika málo velkými skoky vyběhl na kopec a zase dolů. Která ruka to má udělat?… A přišel i malý mraveneček, který prozkoumával kopec lehkými krůčky. Která ruka chce převzít tuto úlohu?… A jaké zvíře má ještě vyběhnout na kopec? A pomocí které ruky se to zvíře vydá na cestu?… A nyní vezměte obě ruce a nechejte dvě těžké želvy hrát si na kopci „na honěnou“. Posunujte při tom rukama po zádech… Následně se role vymění a vedoucí hry pokyny opakuje, příp. je může obměnit. Při následujícím rozboru se může zeptat, jak se dětem hra líbila a které zvíře se jim líbilo nejvíc.
Poznámka: Po dlouhém sezení nebo po namáhavé činnosti tyto obrazy z přírody děti osvěží.

Zvířecí masáž

Popis hry: Děti utvoří dvojice. Jedno si sedne na židli tak, že opěradlo nebude mít za zády, nýbrž před sebou nebo na boku. Druhé dítě se postaví za sedící a položí mu ruce na ramena. Děti si představí, že po zádech sedícího dítěte pobíhají zvířata. Pohyby jsou zapracovány do příběhu:
„Nacházíme se v africké savaně blízko zdroje vody. V dálce vidíme oblak prachu, který se stále přibližuje. Nasloucháme a slyšíme cválající koně. Kopyta jsou zřetelně slyšet a cítit, jak přebíhají shora dolů po zádech, až dospějí k vodě. Když u ní zastaví, vylezou z díry dvě malé myši a přebíhají vám po zádech, koňům mezi nohama. Docela rychle běhají zleva doprava a zase zpátky. A teď si to sem přidupal tlustý, velký slon – ztěžka si jde svou cestou. Následně se mihnou kolem ramen směrem dolů motýli. Pohyby jejich křídel jsou tak něžné, že skoro nejsou cítit. A nyní se úplně zespodu přes záda až k hlavě plazí tlustý had, a k tomu si na pomoc vezmeme ještě svá předloktí. Plazí se po vysokém kmeni, protože odtamtud má dobrý výhled na zdroj vody a při jeho plachosti dostatečný odstup. Jako poslední se po zádech směrem nahoru na svých tichých sametových tlapkách plíží kočka a nahoře mezi krkem a ramenem se pohodlně schoulí do klubíčka. Z daleké vesnice slyšíme nejprve tichý zvuk bubnů, který stále zesiluje, jak domorodci dávají najevo radost a nakonec – po doznění posledního tónu – utichá, aby oznámil konec slavnosti.“ Následně si děti vymění místa a cesta vede na Aljašku, kde jsou místo koní sobi, místo slonů hladoví lední medvědi, místo myší kluzké hbité ryby, které se nerady nechají chytit, místo hadů hraví tučňáci, kteří se kloužou po ledu, tuleni místo motýlů a těžcí albatrosi, kteří přistávají na břiše. Domorodci na Aljašce bubnují při slavnostech stejně jako v Africe.

Jsem tvé počasí

Popis hry: Děti utvoří dvojice. Jedno dítě si lehne na břicho na zem, druhé si vedle něj klekne nebo sedne. Vedoucí hry vypráví příběh, který klečící (sedící) dítě doprovází pohyby svých rukou na zádech ležícího dítěte.
Vychází slunce. – Pomalé krouživé pohyby dlaněmi.
Je teplo. Ležíme natažení na louce a nasloucháme cvrlikání ptáků a zurčení blízkého potůčku. Jsme úplně zticha. Najednou začíná krápat. – Bubnování konečky prstů.
Déšť zesiluje.
A už je to prudký liják.
Kapky pleskají o zem. – Dlaněmi poplácávat po celých zádech a hýždích; přibrat i ramena.
Hřmí. – Uvolněnými pěstmi opatrně bubnovat.
Objevují se i blesky. – Ukazováky malují po zádech klikaté čáry.
Nechybí ani kroupy. – Bříška prstů rychle klepou do zad.
Bouře se žene krajem. – Hrany dlaní přejíždějí ze strany na stranu.
Začíná sněžit. – Malé vločky naznačit lehkým dotekem prstů.
Sněží čím dál víc, obrovské vločky se snášejí k zemi.
Nasněžilo tolik, že děti jdou sáňkovat, až dolů do údolí. – Rovnými dlaněmi přejíždět od ramen přes hýždě až dolů na stehna (několikrát).
Na sněhu můžeme lyžovat. – Ruce hladí shora dolů.
Děláme obloučky. – Naznačit vlnovku.
Jedle jsou pokryty sněhem. – Ukazováky přejíždějí odspodu mezi žebry.
Odhazujeme sníh. – Ruce položené na sobě jezdí po zádech křížem krážem.
Pak jdou všichni domů a tam se právě čistí chodníky od sněhu. – Hrany dlaní hladí od páteře ven, kousek po kousku.
Varianta: Děti mohou sedět v kruhu, jedno za druhým, tak aby pohyby vytvářely a současně cítily. Nabízejí se i jiná témata, např. poušť s mravencem, velbloudem, sluncem, větrem, písečnou bouří…

O ježkovi

Popis hry: Děti utvoří dvojice, přičemž si jedno dítě lehne na zem jako ježek a druhé dítě si klekne vedle něho. Vedoucí hry vypráví následující příběh, který klečící dítě doprovází pohyby na zádech „ježka“. Příběh zní takto:
„Venku je zima a neútulně. Léto je dávno pryč, podzim už je v plném proudu. Dny jsou stále kratší, brzy nastane zima. Tak se ježek sbalí do klubíčka a přichystá se k zimnímu spánku.
Poslední listí spadne ze stromu a ježka přikryje.
Už padá i sníh. Nejdříve je to jen sem tam vločka.
Sněhu padá čím dál víc, až se na ježkovi vytvoří tlustá, těžká sněhová pokrývka.
Nyní ježek leží pod silnou vrstvou z listí a sněhu. Má tam teplo a cítí se dobře. A začíná snít.
Sní o létě a o sluníčku, o květinách a o barvách.
A postupně se dny zase prodlužují, sluníčko nabírá na síle. Svými teplými paprsky začíná sníh rozpouštět.
Sluníčko je stále teplejší, pomalu všude taje sníh a přichází i lehký vítr a odfoukává podzimní listí. Teď se sluníčko může svými paprsky ježka bez zábran dotknout. Dělá tak s láskou a něhou. A postupně ježek cítí, jak do jeho těla opět vchází život.
Začíná se hýbat a protahovat.
Už také začíná otevírat oči a rozbaluje se.“

Mytí auta

Popis hry: Děti utvoří dvě řady tak, že vždy stojí dvě děti naproti sobě a tvoří dvojici. Rozestup mezi řadami je asi 50 cm. Děti tak tvoří myčku aut a jejich ruce a paže představují velké kartáče, které auto, tzn. dobrovolníka z řad dětí, hladí a masírují. Dobrovolník se zavřenýma očima pomalu prochází myčkou, zatímco děti, v jejichž blízkosti se zrovna nachází, ho jemně hladí nebo se ho přátelsky dotýkají a říkají mu samé pozitivní věci, např. že ho mají rádi, co mu dobrého přejí, že ho chtějí hýčkat atd. V dalších kolech mohou myčkou projít i jiné děti. V návaznosti na hru vyprávějí děti o svých pocitech při hře, porovnávají je a do budoucna si tak můžou něco předsevzít.
Poznámka: Tato hra umožňuje dětem zažít, že jsou relativně jednoduše schopné někoho udělat šťastným nebo se nechat šťastným udělat. Mnoho dětí nachází v běžném životě málo uznání, jsou proto nejisté nebo mají strach a stáhnou se úplně do ústraní.

Masáž

Popis hry: Při této spolupráci partnerů leží jedno dítě na břiše na zemi. Druhé dítě vedle něj klečí a rukama mu masíruje celou zadní stranu těla. Při tom začne u hlavy, klouže přes krk, ramena, paže, ruce, záda, hýždě, nohy až k chodidlům. Potom si obě děti vymění pozice a úlohy.
Varianta: Masáž může probíhat „poklepáváním“ – zpevněné, nakloněné ruce, které rychle a střídavě pracují. Začíná se na jedné straně ležícího dítěte, kdy se od chodidla přechází k ramenu a pokračuje se po paži k dlani. To celé se zopakuje i na druhé straně.

Masáž míčkem

Materiál: pro 2 hráče 1 tenisový míček
Popis hry: Děti utvoří dvojice. Dítě s tenisovým míčkem se posadí za svého partnera. Plochou dlaní přitlačí míček na záda partnera a krouživými pohyby ho masíruje.

https://clanky.rvp.cz/